Ztrácím pevnou půdu pod nohama… To je skvělý!!

Život vám často nabízí příležitosti a možnosti, někdy vás nemilostně postaví před moment, kdy se musíte rozhodnout a změnu akceptovat. Někdy se tato změna však může projevit jako splněné přání, a tak je na čase ho jít žít.

Už před nějakou dobou jsem zjistila, že se mi plní sny, které si skutečně v hloubi duše přeji. A tak se mi po roce nádherné práce a dalších několika měsících cestování, odpočinku a sebe rozvoje naskytla příležitost splnit si další velký sen – pracovat na zámořské lodi. A měla jsem to štěstí, že jsem se dostala jako úplně nový člen na úplně novou loď, která se ještě pár týdnů před první plavbou vyjímala ve své plně stavební konstrukci.

Jak se staví sen

Byla jsem překvapená, že loď, jež se stala mým domovem na následujícího půl roku, mi nepřipadala tak velká, jak jsem si ji představovala. Ač 11patrová mořská budova, v celkovém kontextu malý zámořský kolos pro 600 pasažérů a 400 členů posádky, uvnitř však s rozsáhlými chodbičkami, schody, podpalubí, které vypadá přes tak jako „to vedle“, těžko říct, zda ještě v přední či zadní části lodi, a když jdete dál, zjistíte, že „tyhle“ schody už jste někde potkali. Když vtom se objevíte u hlavního vchodu.

Všude je cítit čpavek, protože zrovna natřeli zábradlí, všechno je polepené igelitem, koberce zakryté, lepicí pásky a pásy, kam se podíváte. Někde musíte chodit v návlecích, protože místnost je téměř připravená odhalit své moderní umění, někde naopak nesmíte bez bezpečnostní helmy. Všude se staví, dolaďují se poslední návrhy, designéři sedí uprostřed chodby a upřesňují mapy, o kousek dál přivrtávají železo, zatímco vy stojíte před obřími otevřenými dveřmi, za nimiž vidíte vodu. Jen co se objevíte v průchodu, už jste součástí nákladu zboží, jeho přepravy do sedmého patra a najednou si spolu s dalšími kolegy předáváte z rukou do rukou těžké krabice plné talířů a látkových ubrousků. Sem tam uslyšíte podivné temné dunivé zvuky motorů či lodních šroubů, které se zatím ani nepohnuly.

Když pak usínám v temné a tiché kajutě bez okna, přemýšlím, že se loď dá brzy do pohybu a já ztratím pevnou půdu pod nohama. Jaké to asi bude? Pocítím změnu? Jak se budu cítit, když budu usínat v kajutě posazené několik metrů pod hladinou, zatímco lodní šrouby se budou točit ve víru hlubokého Středozemního moře? Říkám si a již teď se nemůžu dočkat na nový zážitek.